Všechno v soudobé společnosti čeká na každý náš krok, aby nás pokořilo, aby nás obrátilo nazpět. Nepřestáváme si však být vědomí, že je to proto, že jsme zlem, zlem, jak mu rozuměl Engels: se všemi nám podobnými usilujeme o zničení buržoazie, o zničení jejího dobra a jejího krásna.

Proti tomuto dobru a proti tomuto krásnu, podřízenému ideám vlastnictví, rodiny, náboženství a vlasti, vedeme společný boj. Básníci, hodni tohoto jména, se právě tak jako proletáři odmítají dát vykořisťovat. Opravdová poesie je obsažena ve všem, co se neztotožňuje s touto morálkou, která, aby udržela svůj řád a prestiž, dovede budovat pouze banky, kasárna, vězení, kostely a nevěstince. Opravdová poesie je obsažena ve všem, co osvobozuje člověka od tohoto děsivého dobra, které má tvář smrti... Více než před stoletím sestoupili básníci z vrcholků, na nichž se domnívali být. Šli do ulic, prokleli své mistry, nemají již bohy, odvažují se políbit na ústa krásu a lásku, naučili se zpěvům revolty nešťastného davu, a pokoušejí se jej naučit těm svým.

1936