Rozhovor s Herbertem Marcusem

Michel Pierson: Které události nebo které jevy v posledních deseti letech se Vám zdály být nejrepresentativnější v úsilí o totální osvobození?

Herbert Marcuse: Účinný odpor guerillas proti pekelnému stroji imperialismu, "provos", politická opozice mladé inteligence ve Spojených státech.

M. P.: A které se vám naopak zdály být nejpříznačnější pro zesílení, nebo přesněji, pro "zdokonalení" systému utlačování jedněch lidí druhými?

H. M.: Na jedné straně integrace vykořisťovaných "nižších tříd" a na druhé straně integrace "úřednictva" do "konsumní společnosti".

M. P.: Uvedeme-li thesi, vyloženou v Erotu a civilisaci, do srovnání marxistické a anarchistické tradice, a to pokud jde o legitimitu jakékoliv formy státní autority (i když by bylo možné předpokládat, že tato forma sdružuje všechny potřebné podmínky k zajištění přechodu k socialismu, tj. ke svému vlastnímu zániku), jaké nové osvětlení může tato these vnést do úvah tohoto druhu?

H. M.: Anarchistická these naráží na základní podmínku vyvinuté průmyslové společnosti, kterou je utváření, uspokojování a kontrola potřeb represivními silami společnosti. Tato podmíněnost pudové, prvotní integrace potlačuje u většiny obyvatelstva jakoukoliv revoluční spontánnost, jakoukoliv potřebu negace a totálního osvobození. Proto závisí "totální osvobození" víc než kdy jindy na mocné autoritě, na hmotné stejně jako intelektuální síle, schopné osvobodit a rozvinout potřeby negace a osvobozovací agresi. Krátce: kontra-inteligenci, porážející inteligenci, kontra-propagandu, popírající propagandu, kontra-představy nahrazující představy masových komunikací, kontra-řeč rozrušující řeč.

M. P.: Domníváte se, že myšlenka, podle níž by se Dějiny nutně nevyvíjely k větší svobodě, zaslouží, aby byla zkoumána a proč?

H. M.: Domnívám se, že myšlenka, podle níž se Dějiny vyvíjejí více méně nutně k větší svobodě, je velmi nebezpečná, protože je pravděpodobně nesprávná. Myslím, že proniká i do marxistické dialektiky přesto, že zdůrazňuje vědomí a vědomou činnost dělnické třídy. Existence fašismu, nacismu a neoimperialismu vyvrací koncepci pokroku.

M. P.: Mnoho lidí je spolu s Denisem de Rougemontem toho názoru, že milostná vášeň (l'amour-passion) pramení z násilného potlačování Erotu. Co soudíte o této myšlence? Mohla by být nerepresivní společnost příznivá milostné vášni nebo jiným formám erotických vztahů a jakým?

H. M.: Násilné potlačování Erotu má velmi různé funkce a hodnoty: jedny libido potlačují a snižují, jiné je intensifikují a posilují (erotismus přípravných stádií, stimulujících překážek, zpožďujících rafinovaností atd.). Je však nutné, aby kladné potlačování vycházelo od milenců samých nebo aby bylo jimi alespoň přijímáno a proměněno ve zprostředkovací sílu touhy. Tím by byla ověřena pravdivost dialektického předpokladu, že je to právě meditace, v níž spočívá hutnost bytí.

M. P.: Co očekáváte od poesie?

H. M.: Od poesie očekávám, že bude dál odhalovat prózu a "poesii" represe a buržoasního vykořisťování; měla by dál hovořit kontra-řečí imaginace, která je dnes jediným lidským jazykem a pravdivou politickou řečí.

M. P.: Jsou některé případy, v nichž je vás schopna přitahovat myšlenka zla? Jestliže ano, v jakých?

H. M.: Připouštím, že myšlenka zla mne v jistých případech dost silně přitahuje. Zvláště v takových, kde zlo postihuje původce zla - to znamená architekty imperialistické politiky a jejich sluhy. V těchto případech mívám dokonce sadistické sny - ale zůstávají pouhými sny.