Kampaň proti plánu Kolumbie - volání o pomoc

Na demonstracích 26. září (S26) proti MMF a Světové bance v Praze byli přítomni čelní představitelé komunit , stejně jako jejich companěros z Bolívie, Ekvádoru, Hondurasu,, Nikaraguy a Panamy. Vyprávěli příběh o útlaku, etnickém a ekologickém násilí. O válce, která je proti nim vedena pod rouškou "boje USA proti drogám". O předácích komunit masakrovaných paramilitárními oddíly podporovanými vládou a vycvičenými CIA. O masovém přesidlování a zmizeních. Co následuje po přesídlení? Je to čas na to, aby dorazily staré dobré nadnárodní korporace, navrtaly ropná ložiska, vykácely pralesy, těžily v řečištích, postavily masivní dopravní infrastrukturu, přehrady, ropovody, rafinérie atd... Nezní to povědomě? V dalších textech se dozvíte více.

Komunity domorodců, černochů a rolníků vzdorovaly tomuto zvrácenému konceptu "rozvoje" po celé generace. Jejich staletý zápas o autonomii, území a právo na uchování jejich identity a kultury pokračuje dodnes ve formě hnutí zdola. Jejich boj trvá za téměř nemožných podmínek, navzdory přehlížení a zneužívání státem (za nějž dělají špinavou práci paramilitární oddíly). Naneštěstí některé z kolumbijských guerill, které mívaly podporu mnoha těchto hnutí, se v poslední době chovají stejně arogantním a hegemonickým způsobem jako sám stát a nedbají na venkovské komunity, za které podle svých prohlášení bojují.

Tato venkovská hnutí jsou "neviditelnými hráči" ve složité kolumbijské situaci, chrání či obnovují skutečné alternativy globálnímu trhu, vytvářejí sítě sociální podpory, zabírají pozemky, dosahují uznání zděděných teritoriálních nároků, organizují návrat přesídlených komunit na jejich půdu apod. Nikdy však nejsou uvedeny v seznamech "kolumbijského konfliktu", které jdou zpravidla za hranice jejich země a jsou obvykle omezeny na jednoduchý příběh zahrnující guerilly, stát a polovojenské oddíly. Stranou zůstávají všichni ti, kdo se sami organizují, aby změnili toto šílenství na místo pro život, samosprávu a mír.

V těchto dobách globálních informačních válek se kolumbijská hnutí zdola rozhodla, že jim nezbývá než internacionalisovat svůj boj, aby se tak vyhnula tichému zmasakrování. Pro nás jde o první setkání s bojem černošských komunit, který je téměř neznámý i přes svou dlouhou historii.

Lidé z mnoha různých evropských zemí se v Praze setkala s představiteli Process of Black Communities (PCN, Proceso de Comunidades Negras). PCN zastřešuje různorodé organizace černochů, kteří zdědili sny o územní samostatnosti a samosprávě od uprchlých otroků. Ti utekli z koloniálních plantáží a utvořili rané černošské komunity již v 16., 17. a 18. století. PCN se nachází ve stádiu rozvíjení mezinárodní strategie, která by se snad mohla vyvinout ve spolupráci s námi, "radikálními Evropany". Jsme přesvědčeni, že přes obrovské rozdíly existuje řada podobností a spojitostí mezi jejich bojem za samostatnost, území a identitu a tím, co děláme v Evropě. Více naleznete ve výzvě, kterou napsali v Praze během přípravy na demonstrace proti Světové bance a MMF.

Jejich předkové je učili přísloví "Jsem,protože jsme," (soy porque somos), což znamená, že jedinec může být svobodný pouze tehdy, jsou-li svobodní i ostatní lidé v jeho okolí. To byl základní princip v bojích proti otroctví, z nichž vzešla jejich hnutí. Dnes, ve věku globalizovaného kapitalismu tvrdí, že jejich boj za svobodu může uspět pouze pokud budou úspěšné i další zápasy o svobodu. Proto chceme mezi námi vybudovat nové formy solidarity, které by šly dále než tradiční patronátní vztahy mezi Severem a Jihem.

V současnosti putuje 6 představitelů PCN po západoevropských zemích, aby založily přímé spojení mezi různými skupinami a hnutími. Šlo akce v Holandsku, spolu s představitelem ANUC-CR (rolnického hnutí) a zástupcem kmene U´wa (Indiáni U´wa jsou domorodci bojující prozi těžbě ropy na jejich odvěkém území). Turné v Holandsku je mimořádně důležité kvůli tomu, že holandská vláda podepsala smlouvu s vládou USA, které dovolila postavit vojenské objekty v holandských koloniích Aruba a Curacao. Tyto základny budou teoreticky využívány k boji proti obchodu s drogami (stejně jako Plán Kolumbie), ale ve skutečnosti byla smlouva podepsána právě poté, co Shell obdržel rozsáhlou koncesi k drancování ropy na karibském pobřeží Kolumbie (nedaleko venezuelských rezervací). Tímto se vysvětlují opravdové zájmy holandské vlády poskytnout USA logistické zázemí v jejich boji proti kolumbijským hnutím zdola.