Proslov na street party v Praze 16.června

Dnešní street party proběhla v ulici, kterou každý den proudí tisíce aut, v ulici která je každý den zaplněna hlukem a výfukovými plyny a přitom vyprázdněné od lidí. Dnes jsme ale svými těly, svojí přítomností uzavřeli silnici před nekonečným proudem aut a otevřeli ulici lidem. Protože ulice patří lidem. Jsou hlavními veřejnými prostory ve městě, jeho nejživějšími součástmi. Ulice jsou místem lidského pohybu, živým místem, kde se mohou lidé setkávat, scházet se s přáteli, komunikovat, nacházet nové inspirace. Jsou místem, kde se člověk tváří v tvář setkává s druhými lidmi, kde se zpochybňuje své malé ortodoxie a v neustálých debatách si vytváří úctu k oponentovi. Jsou místem kde se z této neformálnosti rodí lidská svoboda.

Ale všichni víme, že tomu tak není. Ulice se změnily v silnice, veřejný prostor určený všem byl zprivatizován a je nám zpátky prodáván zpět za ceny benzínu a automobilu. To, co z veřejného prostoru zbývá, ovládá státní byrokracie, která svými zákony omezuje shromažďování lidí, znesnadňuje jejich pohyb, ten pohyb, který je mimo její kontrolu. Co jiného než projev arogance, je nově připravovaný represivní zákon o shromažďování z útrob ministerstva vnitra, který svobodu shromažďování vkládá do rukou státní byrokracie. Co jiného je také vyhláška Magistrátu hlavního města Prahy, která omezuje pohyb lidí v parcích, v těch posledních veřejných místech, která ještě nebyla zcela podřízena logice zisku a nezměnila se v silnice či nebyla zastavěna hypermarkety či komerčními centry. Tentýž Magistrát, který tak aktivně nic nedělá s rostoucí automobilovou dopravou, již dnes jednou z nejhustších v Evropě, která zamořuje naše plíce jedovatými plyny, která zabírá ulice města a omezuje pohyb neprivilegovaným chodcům či cestujícím v MHD, tak tento Magistrát se vydal do boje s lidmi, kteří si sednou na trávník. Další projev arogance moci a především absurdity systému v kterém žijeme.

Žijeme v kapitalistickém systému, který udělá všechny předměty a vztahy předmětem obchodu a zisku, v systému který nám na jedné straně halasně dává tzv.svobodu zákazníka mezi regály supermarketu, ale na druhé straně, v tichosti, náš život stále více reglementuje a omezuje.

Tento systém, který se globalizuje, proniká čím dál tím více do našich každodenních životů i do těch nejintimnějších mezilidských vztahů. Nelze se před ním schovat, utéct, ani zavřít oči. Žijeme v něm a on nám diktuje. Svojí každodenní existencí, agresivní reklamou a vtíravou mediální propagandou a svými stotisíckrát opakovanými polopravdami nás přesvědčuje o tom, že kapitalismus je nezvratný, že je to něco přirozeného, jakási součást přírody. Ale zdání klame.

Čím dál tím víc lidí po celém světě si uvědomuje stále propastnější rozdíl mezi tím co je a co by mělo být. Žijeme v době, kdy je tato propast nejhlubší v celé historii. Lidstvo má potenciál důstojného života pro všechny lidi na této planetě, má - zatím ještě - dostatek prostředků na uspokojení základních lidských potřeb - na to osvobodit lidi od nouze a strádání. Problém je v jejich distribuci - tedy ve společenském uspořádání, v kapitalismu, v jeho nenasytnosti, v jeho imperativu: expanduj nebo zemřeš!, sežer nebo budeš sežrán!, v jeho chtíči po zisku a nekonečném růstu.

Stále více lidí, třeba včera v Seattlu dnes Göteborgu, si uvědomuje, že kapitalismus není jejich osudem, ale že mohou sami vzít životy do svých rukou, spolurozhodovat o nich a o své budoucnosti.

Kapitalismus je tu dvě století a ten kdo pozorně nastraží uši, tak v hluku automobilových motorů a reklamních spotů, může slyšet jeho konečné odpočítávání. Protože systém založený na neomezeném růstu na planetě s omezenými zdroji nemůže být věčný a není ani přirozený.

Alternativou k němu, ale nesmí být nacionální socialismus neonacistických bojůvek typu Národně sociálního bloku. Jejich alternativa by byla návratem proti proudu dějin do let koncentračních táborů, rasových zákonů, zabíjení, mučení a strachu.

Alternativou ke kapitalismu musí být ekologická společnost založena na principech samosprávy, rovnosti, společenské svobody, přímé demokracie, solidarity a vzájemné pomoci. Záleží na nás jestli se vzepřeme vštěpované apatii a zda si vezmeme život do svých rukou. Budoucnost je totiž již obsažena v přítomnosti.